Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Den 2. Týnec nad Sázavou - Tábor - 72 km
Ráno bylo docela příjemné probuzení. Zatímco šel Štěpán dobrovolně pro snídani, Míša uklidila spaní a já foukal do stanu, aby uschnul od ranní rosy. Díky mému úsilí se i brzo povedlo a mohli jsme vyrazit. Dneska už teda naplno. Plán byl dojet do Tábora.
První zastávka byla v Prčicích. Byla v tom troška nostalgie. Ti dva zavzpomínali na dávnou minulost, kdy já ještě nebyl na světě a oni zkusili ujít kus legendárního pochodu (ale o tom až jindy :-) ). Tak teda v Prčicích padla svačina, pak šel Štěpán pro "rychlé cukry" a přišel i s bramborákem. Měl na něj děsnou chuť. Ale ejhle ... nebylo mu přáno. On ten bramborák měl v sobě kousky párku. Takže zbylo hodně na mě a i na Míšu. A ještě že tak. Protože pokračování do Liběnic, to byla skoro smrt. Skoro 7 km stoupání. Míše jsme brzo viděli jen záda. Vypadalo to, že v tom mase byl nějaký doping či co. Já jsem se snažil Štěpána hecovat, ale nebylo mi to vůbec platné. Funěl, supěl, nadával, rudl, bělel ... důležité ale bylo, že to nevzdal. Když jsme dofuněli nahoru, tak tam Míša stála vydycháná, vyzívaná a teda vůbec nevypadala, že by chtěla počkat, až se mi dva dostaneme z infarktového stavu ...
"Cache" nás zavedla na zříceninu hradu Borotín. Moc hezké místo. Musím teda prásknout, že po tom výšlapu musel být Štěpán na Míšu hodně nekompromisní, protože odmítala jakoukoliv zajížďku mimo předem určenou trasu a tak celou cestu brblala - ještě, že mi vlál vítr do kadeří a moc jsem ji neslyšel :-). Na hradě jsme spráskly sušenky, kochali se výhledem dolů, malinko zmokli, vyhrabali pokládek. Po trošku ostré diskuzi padlo rozhodnutí - "zkrácení" trasy okolo rybníku po nějaké zdejší cyklostezce ... zkratka prodlužovačka ... ale i tak po malých zajižďkách jsme se po zásluze vezli z kopečka až do Tábora.
Dnešní noc se spalo v kempu Malý Jordán. Ti dva si nacpali pupky, zapili pivečkem a konečně jsme vyrazili na prohlídku nočního Tábora. Až do centra se šlo po turistické značce, která se teda občas ve tmě ztrácela, ale do cíle jsme došli. Jenže to by nebyl Štěpán, aby souhlasil s variantou - vrátím se cestou, kterou jsem přišel. Tak se jal vyvést nás z města jinudy. Po snad hodinovém bloudění úplným předměstím, které teda vůbec nepůsobilo útulně a vlídně, po Míšiném hysterickém záchvatu a pak i mých slzách uznal, že je v koncích. Vytáhl GPS a uznal, že nás celou dobu vedl na západ místo na východ. No a šlo se ..... celá trasa zpět do centra a pak po hlavní až do kempíku. Do spacáčků jsme zapadli až po půlnoci. Měl jsem nožičky o 5 cm kratší, ale už jsem se moc těšil na ráno.
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund