Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Deník - den 8, Lahemaa
Dnešní noc pro Štěpána moc nic,opět mu byla kosa a pořád se vrtěl. Míša spala ve 2 spacácích najednou. Je zvlaštní, jak někteří chlapi jsou ješitní .... Štěpán má sebou taky ještě jedn spacák, ale z principu bude trpět. To ja jsem chytřejší . hezky jsem si zalezl k Míše a bylo mi teplo :-).
Hned po snídani jsme vyrazili na bobří stezku Altji. Velice hezké působivé, ale podle Štěpána to tu vidělo bobra naposledy před 10 lety. Žádného jsme neviděli.
Po bobří stezce jsme se vydali na stezku po nejstarší části lesa celé rezervace. Inzerovali zde divoce žijící medvědy, losy, rysy a divočáky a jim podobné savce. Trasa má okolo 5km, ale i přes to ticho, které jsme vydávali, se žádná šelma ani vysoká neobjevila. Jen jednou jsme zaslechli jakési zaskřehotání, které Štěpán přisoudil losovi. Jediné divoké zvíře, které jsme viděli, byla slepice od bažanta, kterou jsme vyplašili z místa, při „zastávce“. Ještě nás dojaly 2 postavičky, které prosupěly okolo nás se dvěma obrovskýma, neuvěřitelně smradlavýma psama.
Při přesunu na nejsevernější bod pevninského Estonska (na poloostrově Parispea) Štěpán zapnul GPS a zjistil, že asi 5 km před námi se kdesi nachází geo-cache. Byli jsme docela překvapeni, když jsme po 5 kilometrech parkovali před poměrně velkým hřbitovem, jako jedním z mála obehnaným zdí. A právě ve zdi v zadní části hřbitova jsme nalezli naši první Estonskou a vlastně vůbec první cache nalezenou pomocí GPS přístroje. Měli jsme obrovskou radost. Z pokladu jsme si vzali růžové autíčko a strčili tam českou kačku. Tu tam určitě ještě nikdo nenechal J. Navíc jsme tam našli Geolutin, což je něco jako travel bug a je to věc, která cestuje po celém světě a na internetu si jeho majitel může sledovat,jak cestuje. Tak s náma pojede do Prahy, tam má největší šanci na cestu někam daleko.
Nejsevernější bod pevninského Estonska je velmi emotivní záležist. Pomineme-li rozbořené budovy, pravděpodobně rekreační střediska pro komouše a velkou partu výrostků, kteří se rozhodli, že se v přilehlém lesíku pořádně opijí.
Cesta vede po kamenitém pásu, který se táhne k ostrůvku s jednou jedinou borovicí. Jakmile jsme stanuli na ostrůvku, z nadšení, že jsme úplně na severu, jsme úplně přehlédli, že se pás táhne ještě minimálně jednou tak daleko do moře. Fouká zde velmi silný vítr, který je už pěkně studený. Pás se pomalu zužuje, až zbývá posledních pár balvanů. Dál už to prostě nejde. Tak tohle je ten bod!!!.
Proběhlo nepřeberně fotek, já jsem nadšeně pózoval, moc se mi tam líbilo. Vybrali jsme si dva kameny - jeden na památku a druhý jsme položili na vrchol pyramidy, kterou tam lidé stavějí. Cesta zpět už byla rychlejší, jenom jsme ještě hodili jeden kamínek na velký bludný balvan. Snad tam dlouho vydrží. Je červený, s puntíkama. Až tam někdo pojedete, dáte nám zprávu? :-).
Jelikož nám zbývalo ještě hodně času, vzali jsme to na jednu bažinou trasu. Cestou jsme nakoupili, zmrzka byla moc dobrá :-). Na bažině poprchávalo, ale nalezení dalšího masožravého druhu nás poněkud rozveselilo a pohled z rozhledny na bažinu s jezírky byl parádní.
Rozhodli jsme se, že než dorazíme do kempu, zkusíme ještě jednu geocache. Míša si správně tipla, že by měla být poblíž bludného kamene, 18. největšího v Estonsku. Byl obrovský. Nechápu, kdo a jak ho sem dostal :-). GPS nás ale zavedla stranou, do lesa, a po 15 minutách brázdění se v kapradí, v dešti, v blátě jsme to vzdali a smutně se courali zpět k autu. Tam jsme naštěstí zjistili, že Štěpán zadal špatné souřadnice do GPS a na druhý pokus jsme cache našli bez problémů. Vytáhli jsme si další autíčko a nechali tam trpajzlíka. V log booku jsme si přečetli, že tam už ten den před námi někdo byl. Je to sranda. Krabička se nachází 5 metrů od jednoho z nejnavštěvovanějších míst v celém parku a nikdo o ní nemá ani potuchy.
Večer už proběhl normálně i když Míša Štěpánovi zatrhla saunu, která je pro Estonce tak typická. No nic, zajdeme asi v Práglu.
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund