Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Deník - den 6, NP Gauja, Cesis, Araiši, přejezd do Estonska, Tartu
Tak tento den se opravdu vydařil. Stihli jsme toho opravdu hrooooozně moc. Ráno jsme se rychle nasnídali, sbalili stan a vydali se na cestu. Nejprve jsme zvládli informační centrum pro NP Gauja, koupili si mapu (0,35 Ls) a vyrazili za zvířátky ;-).
Ligatneský vzdělávací a rekreační park poskytuje svým návštěvníkům to, co naše ZOO. Jen průvodce uváděl volně žijící zvířátka, což zase až tak pravda není. Ale i tak to za návštěvu stojí. Strávili jsme tu asi 3 – 4 hodinky. Bylo krásně počasí a spoustu zvířátek se nám chtělo i ukázat. Ale já jsem byl na Štěpána a Míšu pořádně naštvaný, protože mne nevzali kouknout na bráchy medvědy – to jim hodně dlouho neodpustím :-(. Vstupné 1 Ls.
Pak jsme pokračovali do Cesis. Po cestě jsme se zastavili ještě v Araiši. Uprostřed jezera Araiši je Araišká jezerní pevnost – zrekonstruované sídlo Lotyšů z 9. – 10. století. Uprostřed stojí zřícenina hradu, což pro Čecha, který je zvyklý na na naše hrady, opravdu nic moc. A pak po dřevěném chodníku dojdete ke stavení z doby kamenné. Celý areál je moooc hezký a budete-li mít cestu kolem, tak se určitě zastavte nebudete litovat.
Jo a ještě Míšina historka z tamních toalet – nemají dveře, jen zeď a jsou dvě mísy vedle sebe – i když nebudete potřebovat, určitě jukněte – jinak viz foto ;-).
A teď už hurá do Cesis. Centrum jsme prolítli letem světem a upalovali na hrad. Ten je přímo parádní. U vchodu vlevo si všimněte sochy Lenina naznak. Dřív stál chudák na náměstí, teď tu leží ve velké dřevěné rakvi. Celý hrad se rekonstruuje, ale i tak je možné se do něj juknout. Vyfasovali jsme slušivě helmy na hlavu, do ruky lucernu – vypadali jsme jako permoníci – instrukci kde začít. Severní věž byla celá přístupná a prolezli jsme ji sami skrz naskrz. Míše také došlo, proč má onu helmu, když se zapomněla předklonit J. Lucernu také není dobré podceňovat, jelikož na schodech je tma jako v pytli. Také druhá věž je přístupná. Tam se pro změnu leze úzkým žebříkem do podzemí, ale to už není ono.
Plní očekávání jsme vyrazili k Estonským hranicím. Pan celník vypadal nebezpečně, samopal, kanady, ale ani moc neprudil a po 19.00 jsme už byli v Estonsku. Ani tady se moc nezměnilo. Silnice byli ve stejně hrozném stavu a domy okolo rozbořené a poničené. Co nás ale dostalo, byla auta, která nás míjela. Nějak jsme tu v našem Mazlovi (Renault Megane) nezapadli … kolem jezdili samé Audiny a BMW. No evidentně se tu alespoň chlapům špatně nevede.
Rozhodli jsme se, že zvládneme ještě Tartu. Dorazili jsme do něj asi ve 20.30. Překvapilo nás, že v tuto večerní hodinu bylo plné mladých lidí, kterým jsme nehádali víc jak 16. Město je to veselé, hezké a velmi upravené. I tady se samozřejmé našly staré, neopravené stavby, ale i tak jsme z něj byli úplně nadšení.
Když jsme přišli k autu, nadšení nás opustilo. Mazel byl totálně posr… od ptáků, kteří zřejmě bydleli v korunách nad námi. No nezbylo, než vzít papírové utěrky, zbytek vody a vše uklidit L. Trvalo nám to celkem asi 20 min. Lidé na nás koukali jako bychom spadli z višně na znak ...
Dlouho jsme hledali místečko na spaní u Čudského jezera. Nakonec jsme našli na silnici č. 3 u stavení s nápisem Korgemae POOD. Bylo to moc hezké odpočívadlo s krytým sezením a hezkým výhledem na jezero.
Souřadnice: N 58o 55.133 E 027o 00.562
Ujeto 2 480 km – benzín 145,7 l – prům. rychlost 65,7 km/hod, - prům. spotřeba 5,8
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund