Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Deník - den 5, NP Kemeri a přejezd do Siguldi
Ráno jsem sbalil stan a rychle jsem ty dva popoháněl. Už už jsem se viděl v nejstarším lotyšském pralese. Nevím, jestli ti dva byli tak neschopní, či neměli dostatečné informace, ale bloudili jsme minimálně ½ hodiny po vesničce Kemeru a hledali info centru - to vše kvůli mapě. Oficiální info centru jsme k našemu překvapení našli kousíček za vesnicí v budově staré, rozbité, vylidněné napolo rozbité továrně. Neměli jsme odvahu zaklepat na kterékoliv dveře. Pobrali jsme mapky a propagační materiály a uháněli pryč.
Štěpán vybral vycházkovou trasu. Nebyl to úkol vůbec jednoduchý, nebo? park nemá žádné značení, na které jsme zvyklí z Čech. V plánu byl také močál, kde byly „inzerovány“ i masožravky. Našli jsme je (krásné, malé, červené, druh rosnatek) – naštěstí, protože jinak by nebyla se Štěpánem celý den řeč.
Trasa neměla mít moc nad 10 km. Bohužel jsme asi někde sešli z cesty a docela i bloudili. K naší ostudě jsme nakonec vytáhli GPS, abychom vůbec našli auto, které naštěstí Štěpán zaměřil.
V celém parku jsme potkávali spousty „borůvčáků“. Lidičkové sbírající tu spoustu borůvek, které tam všude rostou. Ani Míša se Štěpánem neodolali a nacpali si bříška. Míša navazovala také konverzaci s místními. Byla to děsná švanda – Míša rusky rozumí, ale bohužel už nežbleptne ani slovo – přeci jenom ze základky už nějaký ten rok je.
Těšili jsme se, že uvidíme bobry. Ani ti se nám bohužel neukázali a tak jsme nabrali směr NP Gauja, město Sigulda.
Do Siguldy jsme dorazili až okolo půl sedmé, což bylo pozdě na návštěvu infa pro NP, naštěstí turistické info města bylo otevřeno do sedmi. Když jsme se dostali na řadu – což bylo poměrně po značné chvíli, jelikož se tam vykecával děsně „chytrý“ Španěl, hladový po informacích – přivítala nás velmi příjemná slečna. Na náš dotaz na freecamping, ochotně vzala mapičku do ruky a zakreslila místečko u řeky. Už jen malá zastávka v supermarketu pro nějakou mňamku – konečně, protože jsem začínal mít pocit, že pomalu a jistě si tu ničím svoji krásnou figuru – a hurá na tábořiště. Krom jedněch Němců a Novozélanďanů tu byl svatý klid ;-). Udělali jsme si výbornou večeři – šel jsem s Míšou do párečků, Štěpán se musel spokojit jen s fazolemi ;-), zahráli petanque a dali řeč se spolubydlícíma a pak už šli spinkat. Ten den jsme měli nárok. I když jsme toho až tak nenachodili, dělali jsme si „stýčka“ na následující dny.
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund