Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Deník - den 4, západní část Lotyšska
Když jsme se ráno probudili, zjistili jsme, že náš strach byl opravdu neoprávněný. Kousíček za „temným“ lesem bylo lidské obydlí. No jsou to ale strašpytlové.
Vydali jsme se směrem na Liepáju. Tady Míša opět malinko zruinovala automat a jali jsme se prozkoumat, co nám toto městečko může nabídnout.
Pamětihodností tu mnoho nenajdete, ale městečko je to pěkné. Kostel sv. Trojce stojí za shlédnutí a v době, kdy jsme tam byli my, mělo město krásnou květinovou výzdobu a já jsem neodolal a musel jsem se vyfotit s květinovým šnekem. Dáte-li se západním směrem dojdete skrz park na krásnou dlouhou písečnou pláž. Říká se, že sovětské vojsko zde skladovalo toxický odpad. Asi je to pravda, jelikož se tu nikdo nekoupal. Pravda, teplo tu až tak nebylo, ale mně to přišlo moc líto, protože celá pláž byla upravená, byly tu převlékárny, dětské hřiště a taky TOI TOIky, které musel Štěpán vyzkoušet …. bez komentáře.
Další naplánovanou zastávkou byl Kuldižský vodopád. Je sice asi jenom 1 metr vysoký, ale zase se táhne po celé šířce řeky, což je asi 275 m. My jsme se suchou nohou dostali skoro až do poloviny. Děti se tu dokonce i koupaly. Kuldova jako město nám neposkytla až tak nic úžasného. Mají tu ještě vodní mlýn bez vodního kola a u něj dlouhý přepad, který je ale už uměle vytvořen. Jo a Míša se Štěpánem tady podlehli první ruské zmrzlině – lakomci se nechtěli rozdělit a to jim jen tak nezapomenu …
No a teď už nás čekal velikánský vodopád. Nejvyšší přírodní vodopád Lotyšska – Rendas rumba – průvodce sliboval 2 metry, což už samo o sobě není mnoho, ale co jsme našli … Malé parkoviště u příjemného malého parčíku, hezká příchodová cesta a v lesíku malinkatý čůrek, potůček, prostě cokoli, ale vodopádem to nešlo nazvat ani v žertu ;-). Nerozházelo nás to, zasmáli jsme se tomu a jeli dál.
Budete-li chtít někde mezi Liepajou a Ventspils přenocovat, vřele doporučujeme zastávku ve vesničce Jurkalne. Je tu obrovské odpočívadlo s toaletou a nádherným výhledem na moře – my si tu dali jen odpolední sváču a ujížděli zase o kus dál na sever.
Zvolili jsme cestu po západním pobřeží a docela jsme si ji užívali a to až do Mazirbe. Tam se standardní asfaltka změnila v prašnou štěrkovku . Mazel úpěl, brečel, kvílel …. prostě trpěl. Mé obavy jsou, že trpí dodnes ….
Mys Kolka je nesevernějším bodem západního Lotyšska. Je tu kámen, na kterém se vám budou snažit tvrdit, že se jedná o střed Evropy. Blund je chytrolín a vím, že střed Evropy je v Litvě nad Vilniusem J. Jeden maják je daleko v moři, druhý jsme bohužel neviděli, i když je značený na mapě L. Úplnou náhodou jsme tu narazili na skupinku Čechů – zkušených Lotyšáků – pravidelně jezdí sjíždět řeky.
Cestou do Národního parku Kemeri jsme úplnou náhodou odbočili k jezeru Engures. Po bláznivé cestě jsme dojeli na jedno z nejkrásnějších míst. Stojí to za to. Je tu možnost i ubytování. Bohužel Míša nám naplánovala dny a další den chceme být už o kus dál, tak jsme se museli poposunout :-/. Místo té krásy jsme zakempili v kempu u aquaparku Nemo, který ale v žádném případě nedoporučujeme! Je velký, nacpaný k prasknutí, cena za 2 lidičky bez medvěda a stan je 4 Ls. Pokud ještě chcete auto ke stanu, tak zaplatíte další 5 Ls, za místo na vnějším parkovišti jen 1 Ls. Bohužel se nám však nepodařilo najít žádný další kempík.
souřadnice stanu: N 56o 57.620 E 023o 38.732
najeto: 1 926 km, průměrná 67,4 km/hod., 112,6 l, průměrná spotřeba 5,8.
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund