Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Deník - den 11, Hiiumaa, Saaremaa
Ráno jsme se probudili do krásného, slunečného dne a posilněni parádní, bohatou snídaní, která byla v ceně noclehu , jsme plni optimismu vyrazili na procházku po pobřeží ostrova, ale po vydatných deštích zde bylo hodně vody. Úplně náhodou jsme narazili na hřbitov a hrob, kde je pochován Olev Eskola, režisér.
Po další stezce jsme měli boty plné hovínek :-( bleeee. Cesta vedla přes pozemek, na kterém se pásly kozy a ovce. A tak jsme půl hodinky čistili podrážky, což bylo poněkud nechutné, ale Štěpán nechtěl Míšu jinak pustit do auta.
Neznalí jízdního řádu jsme vyrazili na trajekt. Po příjezdu do přístavu jsme zjistili, že máme ještě hodinku a půl fóra. A tak jsme přijemně lelkovali a Míša psala tenhle deník. Samozřejmě jsme jí diktoval, co má psát. Přístav byl poněkud jednodušší, palubní lístek se platil až v bufetu na trajektu po vyplutí, což mátlo hodně lidí okolo, kteří se neustále chodili ptát, kde se dají koupit. Cesta na největší estonský ostrov, Saaremaa, trvala necelou hodinku, a tak jsme stihli akorát sledovat mladý německý pár, který jel na kole, jak se strašně pohádali.
Po vylodění se na Saaremaa se po 5 minutách spustil opět déšť, který se nás už bohužel nepustil až do konce dovolené. Akorát jsme vylezli z auta u skupiny větrných mlýnů nedaleko Angly a už jsme byli zase mokří. Pak jsme ještě jeli ke kostelu v Karje - jedna se o jeden z nejhezčích německých kostelů ze 13. století. Ještě nás čekal kráter po meteoritu u Kaali. Mají to moc hezky turisticky připravené. Kráter je asi 100 m široký a z části zatopený vodou. Vznikl asi před 2700 lety a patří mezi jeden v největčích v Evropě.
Hlavní město ostrova - Kuressaare - je nepříjemně rušné. Ještě aby nebylo… Je to prázdninové letovisko nejen Estonců, ale i Finů. Je zde hodně lidí a město není až zas tak velké. Je tu taky menší a moc hezký hrad. Stojí na saměm jihu města - na uměle vytvořeném ostrově - datuje se z druhé poloviny 13. století. Jedná se o jeden z nejzachovalejších hradů v Pobaltí a sídlí zde Okresní muzeum ostrova Saaremaa. Až na komáry moc hezky, ale těch je tu opravdovské kvantum.
Cestou na jih ostrova jsme se po památníku největší bitvy na ostrově za 2. světové války a neúspěšném hledání radarové stanice pustili do hledání cache, kterážto nás zavedla doprostřed lesa, což v tomhle počasí fakt nebylo příjemné. Ocitli jsme se na paloučku, ale po půl hodině hledání jsme to vzdali a šourali se zpět k autu. Až v autě jsme si přečetli nápovědu (on si ji teda Štěpán přečetl i před tím, ale nějak si to v hlavě přeházel a zase Míšu jenom pletl) a když se vrátili zpět na místo, cache už jsme bez problémů našli. Byla ukryta v nějaké dělostřelecké patroně a byla hrozně zatuchlá a smradlavá :-). Vzali jsme si skleněné kuličky a nechali tam tkaničky (nic jiného jsme sebou neměli :-( a tejně nebyla taková, kde by stálo za to nechat něco pěkného).
Na jihu ostrova se nachází samozřejmě maják a pak větrné elektrárny, ale jinak nic zajímavého. Všechny tyto objekty se nacházejí na oplocených pozemcích, kam se normální smrtelník asi nedostane… A vůbec se tam nevyplatí jet. Samozřejmě tam končí silnice a tak se polovina cesty absolvuje opět po štěrku :-(. Menší z ostrovů, Hiiumaa byl jednoznačně lepší. A to tam jezdí daleko míň turistů…
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund