Žďárské vrchy 5. – 8. 7.2006

Přiblížily se Čechy milované svátky … a pro mne to znamenalo prožít se svýma dvěma lidičkami prodloužený mega víkend. Celé to bylo tentokráte v režii Štěpána a já s Míšou jsem byl celý natěšený a zvědavý.

Vyrazili jsme až ve středu v ranních hodinách. Štěpán pořád brblal, že se Míša snad stěhuje – brala si sebou polštář do stanu, což jej šíleně rozčilovalo – pro mne tím bylo dáno, u koho budu ve spacáku – pohodlí je pohodlí …. Naložili i kola, což bylo pro mne super … miluji dlouhé sjezdy a vítr ve vlasech J.

Za „přechodné bydliště“ na těch pár dnů Štěpán vybral tábořiště Medlov . Je to takový nic moc nobl kempík, ale nám nenáročným medvědům stačil (i když do rybníka jsem se fakt neodvážil L ). Postavili jsme stan, sešroubovali kola a jelo se …

Protože jsme měli jenom odpoledne, tak jsem si nedávali žádné velké a dlouhé cíle – pro začátek cca 25 km a 2 cache … Jelo se.

První cache Pasecká skála byla umístěna fakt jen kousíček od kempu. Zaparkovali jsme kola a šli jsme „lovit“. Ve chvíli, kdy jsme vylezli na skálu, objevil se zájezd cyklistů – nejsem moc dobrý v matematice, ale bylo jich fakt hafo … Bylo docela umění vylovit krabičku tak, aby si toho nikdo nevšimnul. Po slezení dolů ze skály jsme docela čuměli – založili jsme docela slušné „cykloparkoviště“, možná jsem na tom mohl vydělat ;-). Teď nás čekala krásná projížďka po Pražské trase. Vřele doporučuji. Pokud to vezmete ze správné strany, tak se dlouhou dobu vezete jen z kopce a kocháte se, super „asfaltka“ uprostřed lesa, lidí málo, povrch ideální, hodně kyslíku – no prostě pohádka ;-).

Druhá cache dnešního dne byla „Poslední vlk“ – moc pěkné místo bez komplikované zajížďky. A zase plno mudlů – my je snad dneska nějak přitahovali či co. Pak jsme osiřeli jen s jedním človíčkem, ze kterého se vyklubal kolega „kačer“. Takže Pepine 52 tímto zdravím a přeji spousty nálezů ;-).

Teď to jen došlapat do kempíku a připravit se na následující den. Samozřejmě jsem doplnil minerály a vitamíny pivkem . měl jsem to dovolené od Míši.

A máme tady čtvrtek. Štěpán se zbláznil – milion „keší“ a tisíc kilometrů. Copak jsem vyhrál packy v loterii??? Ale co šlapal jsem vytrvale ….

1) Dratenicky – docela pohodlný příjezd, žádná komplikace … Potkali jsme pána, který hledal manželku, prej se mu ztratila .. Štěpán ho pak litoval, když ji nalezl … Kešku našla Míša a měla z ní radost ;-)

2) Malinská skála – sjezd z Dráteníku stál za to … jenže jsme nějak malounko zabloudili a tak jsme šli cestou necestou … Pak jsme naštěstí narazili na nějakou stezku, která nás už směřovala k místu nálezu – s kolem dosti šílené, alespoň z naší strany, tak jsme kola parkli dole a vydali se po svých. Nahoře jsme opět potkali Pepina a jali se horolezit. Samozřejmě jsme ji našli až na samém vršku a protože to byla „microcache“, tak jsme malinko tápali, ale jinak super ….

3) Milovská štola – tak toto byl Štěpánův úlovek. Šlo se lesem, hledalo se a trochu nám to překazil potok. Míša se odmítla přebrodit. Raději zůstala na břehu a lovila klíš?ata. Já zůstal s ní a Štěpán se brodil …. trošku se vykoupal, ale na druhý břeh se dostal, cache našel a celý š?astný se brodil zpět, u kola zjistil, že ztratil ze svojí nové cyklistické helmy kšilt – tak pokud jej někdo v okolí najde, tak mu jej, prosím, pošlete – dost ho to sebralo ….

4) Čtyři palice – tak tady to bylo super. Nejprve jsme kroužili okolo a hledali cestu nahoru. Vyškrábali jsme se tam a tam jsme zjistili, že až na vrcholek vedla turistická značka J. Štěpán hledal, šplhal, horolezil … Míša to vzdala, sedla si na vršek, klimbala nohama a kochala se a najednou řekla, že už ji našla. No nebudu popisovat Štěpánovo zklamání . taky to fakt nebylo fair … měla být jeho. Hrozně moc se snažil … L

5) Milovské perníčky – tady byli dva zaláskovaní mudlové, kteří nám zabrali vršek skály … takže jsme neviděli nic okolo…. pak tu byly borůvky … na ty dojel Štěpán, ládoval se jimi pod záminkou „doplnění energie“ a mezitím Míša nelenila a našla J ..

6) Zkamenělý zámek – tady to byla příjemná změna – cache nebyl ve skále, na skále, ale kousek od ní – děkujeme, už jsme toho začali mít plní kecky i kola ;-), jen při naší smůle současně s námi dorazila i velmi početná rodinka, takže odlov byl malinko komplikovaný, ale zvládli jsme to

Tady se už ale Míša trošičku naštvala, že si neužívá ani jedno, ani caching, ani cyklistiku, ani turistiku . od každého je to tak napůl … a už bylo i dost hodin, takže jsme museli trošičku změnit plány …. některé keše si necháme napříště …

7) Webcam u Wentrouny – ve Svratce jsme dorazili zbytek svačiny a odpočívali, když si Štěpán vzpomněl, že je tu na náměstí webcam a měl pravdu, že by byla škoda si ji nevyzvednout. Naštěstí se Majkl flákal doma u netu a pomohl nám fotečku pro log udělat a uložit k zalogování – díky

8) Devět skal – tak tato byla pro dnešek poslední. Hezký výhled, jen ty špičky stromů tomu maličko překážely – to jsem zvědav, co budou s vyhlídkou dělat za par let … nějak už asi nebude vidět nic …. J

A teď hurá na pivko a večeři do kempíku – 8 keší a par kilometrů v packách …. fakt toho je na mne dost …. Sprcha v kempu byla super. Budka jako kadibudka. Potřeba je asistence ještě jedné osoby. Nejprve zaplatíte v baru 15 Kč, pak jdete se připravit do budky, svlíknete se a tak a potom váš kolega dá echo do baru, že můžou spustit teplou vodu a ta vám poteče 10 min. Prostě sranda. Ale díky za ni …

Pátek. Po Míšině žadonění se dneska cachování nekoná. Pojede se na super cyklo výlet ...

Plán: Nové Město na Moravě - Žďár nad Sázavou – Přibyslav – a podle sil se dohodne trasa vrchem …. Malinko nám to ale překazila Míša L - asi 5 km před Přibyslaví, při sjezdu takového super dlouhého kopce (Štěpán naměřil rychlost 55 km/hod.) se rozhodla, že vyzkouší kvalitku své helmy …. já jel se Štěpánem … v jednom okamžiku se otočíme a Míša nikde …. teda Míša ve škarpě – přežila … pravda …. byla trochu více podřená a nevypadala, že cestu bude absolvovat dál. Bylo rozhodnuto, že se navštíví nejbližší lékař, který odřeniny řádně vyčistí (Míša prej není masochista, aby si kartáčkem škváru vydřela sama … a Štěpán si raději netroufla no a já, vzhledem k tomu, že jsem blondýn, jsem se k tomu moc neměl). Ovšem najít doktora v pátek odpoledne v Přibyslavi? Bez šance – lékárna, septonex, náměstí a chodník …. vlakově nádraží, přesun i s koly do Nového Města, tady Míša čekala na Štěpána, který jel do kempu pro auto …. Míše koleno hezky nateklo, nemohla skoro chodit L … no, ale ono se to určitě zahojí. Tím ale bylo zmařeno další cachování a cyklistikování L L L ….

Sobota. Vzhledem k Míšinu zdravotnímu stavu, jsme se rozhodli pobyt na Žďárských vrších ukončit. Udělali jsme si jen malý výlet na Veselý kopec. Toto Míša ještě uchodila. Pak padlo vážné rozhodnutí – Míša a já se pomocí Mazlíka dopravíme do Jihlavy ke Štěpánově mamince (možná uvidím i Blundinku) a Štěpán pojede z Hlinska na kole. My s Míšou jsme to zvládli hravě ;-). Blundinka nebyla na zahradě a tak jsem trošku smutnil. Za to Míša si rochnila. Protože byla považována za chudáčka zraněného, bylo o ni královsky postaráno. Jako bonus dostala čerstvě natrhané jahůdky se šlehačkou – mňam, mňam …. I Štěpán dojel v pořádku – jen měl šlápnout víc do pedálů, protože jej chytla průtrž mračen a přijel mokrý jako myš - J J J

Závěr této pidi dovolené?

Žďárské vrchy jsou jako houpačka, buď se vezeš z kopce nebo do něj šlapeš jako „magor“ nic mezi není - pojem rovina je v tomto kraji zcela neznámý
nepodceňuj kopec! I když není prudký, můžeš na kole nabrat hodně vysokou rychlost a v zatáčce to nemusíš zvládnout:-)
vyhýbej se psům – zvláště jsou-li třeba jen o kousek větší než já - Reny, fakt si s tebou nemůžu hrát, strašně jsi mi oslintala kožich a já jsem musel v Praze do pračky :-(.

Letenky levně | powered by

| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund