Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Okolo Ledče 5.11.2005
Občas mi připadá, že ti dva lidičkové jsou naivnější než já, tupý medvěd :-).
Tak např. tento víkend. Všichni moji kamarádi se už ukládají k zimnímu spánku a ti dva si vymysleli, že pojedeme na celou sobotu ven …
V sobotu ráno jsme si pořádně nacpali panděra a vzhůru za pokládky.
První zastávka byla Lipnice (http://www.lipnicens.unas.cz/). Kdo nezná a má rád české hrady – doporučuji. Sice jsme nebyli vevnitř, protože už je po sezoně, ale i zvenčí to stojí za to! GPS nás zavedla na nedaleký kopec – Štěpán celou cestu brblal, že se moc najedl, a že toho, kdo to vymyslel vynese v zubech apod. Na kopci nás čekalo překvápko ve formě skal J. Super, ale GPS tady totálně selhala … honila nás po všech čertech, pak ukazovala doprostřed vosího hnízda. Míša horolezila a Štěpán lámal skály. Pak to vzdali a šli rozluštit nápovědu – ta jim fakticky nepomohla, byla přesná jako …. bagr :-). Byli hodně naštvaní a začali skálu slézat dolů, že to balí a najednou Štěpán zařval: „ Asi to mám“ … ještě že tak, jinak by s nimi nebyla do konce dne žádná řeč.
Takže hurá na druhou ….. Bretschneiderovo ucho (http://ucho.hyperlinx.cz/xdefault.htm). Naštěstí to nebylo nijak daleko. Bohužel se nám nějak rozpršelo. Deštík to byl vytrvalý a hustý, takže za chvilku vypadali ti dva jako vodníci. Když dorazili do lomu, nevěřili vlastním očím. Spoustu lidí – slovy pět a to ještě dva přicházeli … no nic, pro vyzvednutí cache musí být vzduch čistý … takže se muselo čekat, až se všichni s uchem vyfotí … Míša si krátila dlouhou chvíli zahrabáváním Štěpána do listí – jako malá ….. a hurá lidi jsou pryč, jde se hledat. Štěpán šel na to od lomu J , plazil se a lezl a pořád nic … Míša se jukla, vykřikla, řekla, že ruku tam nestrčí … ale zvědavost je větší …. našla :-) :-) :-) holka šikovná ….
Mokří jsme sedli do Mazlíka a jeli dál .. původně byla v plánu Stvořidla, ale vzhledem k počasí se muselo maličko improvizovat a jelo se na Šeptouchov – což je „lesopark“ v Ledči nad Sázavou. Vyškrabali jsme se tam (dnešek je ve znamení kopců), pokochali se pohledem na Ledeč a jali se hledat. Park byl liduprázdný. GPS ukázala místo, Štěpán se rozhlédl a šel na jistotu a ono tam nic nebylo L. Začali běhat po parku jako rozzuření jezevci a hledali. Naštěstí se Štěpán rozhodl, že se přesvědčí, zda se díval správně a původně první místo prohledal ještě jednou – a ona tam byla … no to bylo radosti – dneska už potřetí.
Chřenovický hrad - tak jsme parkli Mazlíka nedaleko bývalého JZD a po červené jsme cupitali k hradu. Šli jsme cesta necesta – oba vypadali jako ta velká zvířata vydávající ten odporný chrochtavý zvuk … Po 15 minutové procházce jsme byli na místě. No hrad L zřícenina to je …. on byl prej už dlouho pustý … věž z něj zbyla a tu jsem s Míšou důkladně prozkoumal. A teď hledat to, proč jsme tady. To vám byla zase fuška. GPS si s námi hrála zase tu její milou hru – 0 m, 17 m, 5 m, 4 m a hned zase 20 m – kdo se v tom má vyznat. Míša to vzdala a vyluštila nápovědu. Začala se blaženě usmívat, protože si myslela, že je místo přesně popsáno . Ha a tu se přepočítala, rozhlédla se a zjistila, že možností je hodně :-(, měla slzičky v očích … ale Štěpán, jako správný chlap, se jal bojovat dál a vyhrál …. teda přišel u toho skoro o oko, ale kešku našel.
No a to jej tak navnadilo, že začal škemrat ještě o jednu. Míša asi měla nějakou slabouchvilku a nechala se přemluvit. Hrad Lacembok se snad ani hradem nazvat nedá. Když jsme dorazili do vesničky Souboř, začalo se už smrákat. Míše začala být zima a prej ji bolely i nožičky (nic nevydrží) – podle toho začala její nálada taky klesat … Když se vyškrábali na ten kopec, tak nevěřili svým očím … hrad nebyl … Štěpán dal opět na intuici a donutil Míšu, aby vylovila cache z polorozpadlého stromu … nikdy jsem se tak nenasmál jsko v tom okamžiku …. Míša do něj skoro celá po hlavě zahučela a všechno zbytečně … bylo to špatné místo L. Skoro za tmy jsme našli, co jsme hledali a pospíchali dolů. Bohužel po tmě to šlo hodně špatně a zaznívala i hodně silná slova a to hlavně od toho něžného a jemného stvoření – občas se divím, kde se to v ní bere.
Ale víkend jsme ve zdraví nakonec přežili, sice jsme špinaví jako prasata (doufám, že zase nepůjdu do pračky), ale za to jsme nadýchaní čerstvého vzduchu a báječně psychicky odpočatí … už se těším na další výlet! ;-).
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund