Seznam | Předcházející | Následující | Diskuze | Fotogalerie
Český Ráj, Velikonoce 15. - 17.4.06
Tak tu máme první prodloužený víkend. Byl jsem na něj natěšený jako "malý Jarda" - a to už jsou mi 2 a kousek .....
Už týden dopředu jsem pozorně sledoval předpověď počasí - no mohlo to být malinko lepší, ale taky mnohem horší. Takže si vlastně není na co stěžovat.
V sobotu jsme vyrazili brzo ráno, abychom neztráceli drahocenný čas. Cílem dnešního dne bylo dojet do Sedmihorek, kde jsme měli srazík se Štěpánovou rodinkou a zajištěné ubytování ve zdejším kempíku.
Setkání proběhlo se super baštou, pak ještě odpolední procházka do nedalekých skal, večer bowling a hurá do hajan.
Hurrrráááá neděle. Jdeme na to. Vstávat a cvičit. Rychlá snídaně, nachystat něco pro strýčka příhodu do batůžku a jedeme.
První zastávkou pro nás byla cache s názvem Quarry of Rozumov. Jedná se o nepoužívaný lom. Výchozí pozice pro nás byla víska Záholice. Odtud jsme se vydali po červené do Klokočských skal. Cesta to nebyla nijak obtížná až do chvíle, kdy nám GPSka začala ukazovat, že hledaný poklad máme vedle sebe …. no to je hezké, ale my stáli na vrcholku nějaké skály L. Oba ti moji šílenci začali pobíhat okolo a hledat cestu dolů, pokud možno tak, abychom nepotřebovali lana na slaňování. Podařilo se. Míša je šikula a bezpečné nás krkolomnou stezkou dostala dolů. A ještě jeden kopeček a jsme v lomu. Místo to bylo malebné. Úplně natěšení jsme se vrhli na hledání. V pokynech bylo, že nemáme nikam šplhat, že cache je dole. Fajn ….. nedařilo se …. zahanbeni sáhli po nápovědě …. no stála za prd, protože místo, které popisovala, bylo všude, kde jsem se podíval …. ale Štěpán je nezmar a hledal až našel J. Radost byla veliká. Nic nepotěší toliko, jako úspěch ve hledání. A jde se dál.
Museli jsme se vrátit zpět na červenou a pokračovat po ní směrem ke Klokočí. Moc se nám tu líbilo. Krásné výhledy ze skal do dalekého okolí nemohlo zkazit ani nějaké to občasné poprchání. Cestou jsme se kochali, Štěpán sbíral šišky (prej doma vypreparuje semínka a zasadí …. ) a Míša se mnou v batohu poslušně ?apkala. Občas jsme spolu vlezli někam, kde to dvakrát bezpečně nevypadalo, ale byli jsme mooooc opatrní. Druhá cache se nám skrývala pod jménem The Passage. Tentokráte byl signál GPS vynikající. A došli jsme až k samotnému místu. Ještě se rozhlédnout a „lovit“. Podotýkám, že skrýš má malé omezení – váhové. objemnější jedinci nemají šanci. Takže, my pupkáči (já se Štěpánem), jsme byli hodně rádi, že sebou máme Míšu. Vlezla tam a moc nebrblala, ale když měla začít hledat, malinko se v ní objevily klaustrofobické stavy. Ale překonala se. My jsme se pak kochali pokládkami a ona trčela v průrvě a netrpělivě nás popoháněla. A k naší radosti jsme objevili v krabičce autíčko – takže se nám rozrostla naše sbírka.
Pro třetí skrýš jsme museli do Besednic. Pro rychlejší přesun jsme použili Mazlíka. Toto místo nás zcela uchvátilo. Je to opravdové skalní bludiště. Nebýt žlutých a červených šipek, tak tam určitě zabloudíme. Bohužel, místní cache je pro nás dodneška neobjevená. Je to malinké zklamání, ale na druhou stranu se tu rádi vrátíme. Odtud jsme se pěšo vydali pro změnu po červené J směr pantheon Vranov.
Červená byla vražedná. Byli jsme truhlíci a na turistické mapě si nevšimli vrstevnic. Snad milion schodů ….. Do městečka Vranové jsme ale nakonec dorazili. Pravda, když jsme si představili, že totéž máme absolvovat zpět ale směrem nahoru, protáčeli se nám panenky, ale rozhodli jsme se to řešit mnohem později. Ve Vranové jsme potkali studánku, kde jsme si načerpali super osvěžující vodu, která nám potom i bodla. Najednou jsme zaklonili hlavu a viděli vyhlídku u Pantheonu … bleee to je ale výška, to se tam zase musíme škrábat??? S chutí do toho …. Vyškrábali jsme se, podávali se do okolí a hledali. Míšu nějak však překonala únava, sedla si na zadek a ani se nehla ….. a všechno bylo na mně a na Štěpánovi. Ten se nehodlal vzdát, po předešlém neúspěchu chtěl věc dotáhnout do konce …. a podařilo se mu to J. Ještě prohlédnout Pantheon, který je opravdu velmi zvláštní. A hurá zpět. Nožičky už nám pomalu přestávaly sloužit a to nás ještě čekala ta štreka k autu …. naštěstí si ale zvolili přeci jenom rozumnější cestu …. a uběhli to docela rychle.
Poslední překvapení si ti dva nechali až na pondělní zpáteční cestu ze Sedmihorek do Prahy. Zastávka se jmenovala Trosky. Jelikož hrad známe už z předloňska, zajímala nás opravdu jenom cache. K překvapení asi všech, jsme z parkoviště zamířili úplně opačným směrem než všichni ostatní – oni směrem nahoru k hradu a my směrem dolů. Tentokrát k našemu překvapení jsme narazili pro změnu J opět na skály. Cache byla dobře zaměřena a tak byla i brzo objevená. To bylo radosti. Víkend se mohl prohlásit za uzavřený a úspěšný.
Už jsme se moc nezdržovali. Výlet byl vyčerpávající a odpočinkový zároveň … a asi nás zase jen naladil na další …. Zazvonil zvonec a žvástů je konec …. příště papá ...
| hosted by targetmedia.cz | by Bart & Blund